Tak to se povedlo!

V našem hlavním městě mám příbuzné, proto jsem se s nimi jednoho dne domluvila, že při mé zpáteční cestě z Tater u nich přespím a budu pokračovat druhý den domů. Všechno probíhalo celkem prima, i když nekonečná cesta vlakem s několika přestupy byla dost vyčerpávající. Bágl na zádech, zpocená od kořínků vlasů, takže jsem se těšila na sprchu a pořádnou postel. Konečně zvoním u dveří tety a … nic! Nikdo doma. Co teď? Zeptat se sousedů. Ale jo, ti ráno odjeli, ale byli sbaleni, jak na severní pól. Tak a co teď? Noc na krku a na hlavní nádraží teď rozhodně nepojedu! Musím...