Hovoříme-li o informačním systému, máme na mysli celek, tvořený lidmi, kteří využívají počítačový hardware a software, činnosti a procesy, sloužící ke sběru, zpracovávání a šíření informací. Tyto informace jsou následně využívány k rozhodování, plánování a řízení.
Přesněji a konkrétněji pak lze definovat podnikový informační systém, kde jsou využívány při sběru dat stanovené metodologické postupy a technologické prostředky. Získaná data jsou pak podkladem pro manažerské řízení podnikových procesů nebo ke správě agendy podniku. Charakteristickým rysem je, že systém provozuje podnik, na rozdíl od veřejných informačních systémů, jen pro svoje potřeby a se svými daty. Pracují na něm, s různým stupněm přesně definovaného oprávnění, pracovníci podniku, ti mají k dispozici zpravidla přístup výhradně k datům a údajům, které potřebují ke své práci.
Informačními systémy jsme obklopeni na každém kroku, využívají je banky při zpracování a provádění plateb, nemocnice při péči o pacienty, supermarkety při doplňování zboží do jednotlivých prodejen, ale i stát pro evidenci obyvatel, registr motorových vozidel nebo správu a výběr daní. Lze je rozdělit do tří skupin, na systémy univerzální, využitelné pro více podniků, systémy určené pro speciální účely a systémy, které jsou navrženy a vyvinuty přesně podle konkrétních a jedinečných podmínek zadavatele.
Obecně lze říci, že informační systémy jsou životně důležité pro efektivní fungování státních i jiných velkých organizací a jsou důležité i z hlediska konkurenceschopnosti pro výrobní podniky, řízení organizací a služeb.
Neexistuje však informační systém, který by vyhovoval všem potřebám, proto bývají využívány dva i více systémů. Ty se mohu provozovat samostatně, odděleně a výměnu dat mezi nimi lze zajišťovat lidskou obsluhou. Náročnější je systémová integrace, propojení, kdy dochází k přenosu dat mezi jednotlivými systémy automaticky.